Photo 01-12-15 16 13 02.jpg

Welcome to my blog!

I am 19 years old life enthusiast, fitness lover and yogi with a huge passion for healthy cooking. I hope that you will find this page inspirational and that you will love it as much as I do!

TUESDAY TALKS: LUCIE MINÁŘOVÁ

TUESDAY TALKS: LUCIE MINÁŘOVÁ

LUCIE MINÁŘOVÁ

  • Influencerka, crossfitová závodnice, ambasadorka Reebok

 3 potraviny, bez kterých nemůžu žít: ovesné vločky, zelenina, ořechové máslo

Nejoblíbenější jídlo před tréninkem: ovesná kaše s proteinem, malinami a kokosovými chipsy

Nejoblíbenější jídlo po tréninku: kuřecí na grilu, pečené batáty, guacamole

Nejoblíbenější forma relaxu: procházka klidným lesem, sledování večerní oblohy

Má guilty-pleasure: Domácí koláč a binge-watching Netflixu :D Ale vlastně bych o tom nerada tvrdila, že to beru nějak "guilty", tak už asi neberu nic. Jednoduše je to život, potěšení a určitá forma odpočinku pro hlavu. Mám to ráda a pravidelně si to dopřávám!

 

Ahoj Luci, vítám Tě v #TuesdayTalks a moc děkuju, že jsi přijala mé pozvání. Mohla by ses nám prosím krátce představit?

Jmenuji se Lucie, je mi 25 let a jsem z Brna. Bydlím kousek od něj na malé vesnici, protože miluju přírodu. Pracuji jako manažerka marketingu, tento obor jsem také vystudovala na brněnské Masarykově univerzitě. K tomu všemu jsem závodnice a trenérka crossfitu, závodím také ve vzpírání. Hodně se zajímám o výživu, zdravý životní styl a sama jsem toho už taky slušnou řádku vyzkoušela. Miluju cestování. Tohle vše upřímně sdílím s lidmi na Instagramu i prostřednictvím svého Youtube kanálu. Mým cílem je motivovat a pomáhat, především slečnám, které si nyní prochází tím, čím jsem si v minulosti prošla já, protože nyní už vím, že je cesta k tomu být bezprostředně šťastná a zdravá jak fyzicky, tak psychicky.

Tvůj profil je jeden z mála českých účtů, které sleduji, protože mě vážně baví, co děláš. Je vidět, že se nepřetvařuješ a že jsou tvé motivační posty opravdu upřímné. Co pro tebe sebeláska, kterou šíříš, znamená?

Znamená pro mě možnost vyléčení se z poruchy příjmu potravy, znamená pro mě fukční tělo, které je silné, ale není ze sportu přetížené. Znamená pro mě jíst jídlo, po kterém se moje tělo cítí skvěle a díky kterému má hromadu energie. Znamená pro mě možnost šířit lásku i na mé blízké a akceptovat ostatní takové, jací jsou. Usmívat se na denním pořádku, nestresovat se blbostmi, cenit si i maličkostí a užívat si života naplno.

Nedávno jsi sdílela i svůj vlastní příběh s poruchou přijmu potravy. O jakou poruchu šlo a jaké byly její projevy?

U mě měl špatný vztah k jídlu takové dvě fáze. V mých cca 18 letech jsem si rozvinula bulimii v kombinaci se záchvatovitým přejídáním. Mohla za to hlavně touha něco zhodit, zkoušení různých diet, hladovění, což vyvolalo přejídání a následné zvracení, jelikož jsem měl hrozné výčitky. Stupňovalo se to víc a víc, epizody pak byly víceméně na denním pořádku. Trvalo to skoro 3 roky, než jsem si řekla, že stačilo a svěřila se s tím mé milované mamince a pak i kamarádkám. Vyslovit to nahlas, přiznat problém bylo pro mě obrovským krokem k vyléčení. I když já jsem asi nikdy nepůsobila jako nešťastný člověk, nikdo to na mě ty 3 roky nepoznal, v té době jsem cestovala, studovala, chodila na party a až na jídlo si vlastně užívala života, nebylo to ono. A já to věděla. Od té doby jsem sice několikrát zase uklouzla, ale věděla jsem, že jsem na tom den ode dne lépe.

Na to se ale nabalila pak má další fáze a to byl extrémně striktní výživový směr, kdy jsem v rámci paleo diety jedla rok a půl vlastně jen maso, zeleninu, vajíčka a zdravé zdroje tuků. Vypěstovala jsem si vlastně orthorexii, do čehož jsem začala dělat crossfit, chodila hodně běhat a měla hodně velký energetický výdej a malý příjem. Hodně jsem v tom období zhubla, nabrala i nějaké ty svaly, lidi mi začali chválit postavu a to pro mě možná bylo pak i tím, co mě utvrzovalo, že takhle musím žít dál. Lichotky se mi samozřejmě líbily a já si vůbec neuvědomovala, že svému tělu ubližuji zase trošku jiným stylem. Že to není udržitelný a zdravý životní styl.

Kdy jsi si uvědomila, že je tvůj ,,zdravý životní styl” extrémní a že svému tělu naopak ubližuješ? Kde jsi v sobě našla sílu se vyléčit? A měla jsi někdy nutkání do toho zase spadnout?

Zlomem u mě byly dvě věci a to, že jsem chtěla být dobrá v crossfitu a věděla moc dobře, že podle toho musím začít i jíst, jinak nebudu mít energii ani sílu. Druhým faktorem pak byly vědomosti, zjistila jsem si, jak která živina v těle funguje, na co ji potřebuji, začala se vzdělávat, koukala na videa, četla knížky a začala se podle toho všeho i stravovat. Každým dnem, kdy jsem normálně jedla, postupně zvyšovala svůj příjem (hlavně sacharidů), jsem se cítila líp a líp a sama na sobě jsem si vyzkoušela, že to prostě funguje, že jídlo je kámoš a že si bez výčitek můžu čas od času dopřát vše, na co mám chuť. A že se budu cítit super i psychicky, i fyzicky!

Nebojíš se otevřeně mluvit ani i o tom, že jsi několik let trpěla amenorrheou, tedy ztrátou menstruace. Vím, že jsi o tom vydala samostatné video (které je mimochodem úžasné a doporučovala bych ho každé slečně, co trpí tímhle problémem), ale mohla by jsi nám prosím popsat, co všechno jsi udělala pro to, aby jsi menstruaci získala zpět?

Jelikož o tom všem ve videu povídám, řeknu to hodně ve zkratce. Snížila jsem množství tréninků, tréninkových hodin, zvýšila kalorický příjem, něco málo přibrala, srovnala si to v hlavě, ujasnila si priority, začala jsem využívat různé techniky na snížení stresu a dala hodně času tělu pochopit to, že už není v "survival" módu a že si může dovolit menstruaci opět dostat. Že už se o něj budu starat jen hezky :)

V současné době vypadáš opravdu spokojeně - myslíš, že jsi konečně našla rovnováhu? Jak teď vypadají tvé tréninky a jak často & jakým způsobem naopak odpočíváš?

Ano a ANO. Myslím, že určitě ano. Posledním problémem totiž u mě ještě před půl rokem byla již zmíněná amenorrhea, která i když jsem se už letos na jaře cítila fakt dobře a spokojeně ve svém těle, byla nějakým takovým tím vykřičníkem v mé hlavě, že stále všechno ok není. Proto když jsem ji v dubnu opět po několika letech dostala, hrozně se mi ulevilo, že je se mnou už vše v pořádku a už to bylo pro mě jen posledním bodem, díky kterému jsem si mohla uvědomit, že jsem zdravá, šťastná a spokojená. A že jsem našla opravdový balanc.

A co tvůj jídelníček? Mohla by jsi nám popsat svůj ,,den na talíři”?

Jím hodně vyváženou stravu a zastávám pravidlo 80:20, které věřím, že už většina lidí zná. Jím zdravé, nutričně nabité jídlo, maso, zeleninu, oříšky, ovoce, mléčné výrobky i obiloviny. Není žádná skupina potravin, které bych se vyhýbala (asi až na houby a kyselé okurky, haha). V mém jídelníčku nenajdete úplně moc průmyslově zpracovaných a balených potravin, ani jídlo plné cukru či přepálených olejů. Tak nějak, vím, co jím a chci jíst to, po čem se mé tělo cítí skvěle, co ho neuspává, nezpůsobuje mu trávící problémy či do budoucna nezadělává na nějaké nemoci. Čas od času ale neopovrhnu takovou svíčkovou od babičky, teplou skořicovou rolkou z pekárny nebo tvarohovou buchtou od mamky.

Luci a na závěr - jakou jednu radu bys dala svému mladšímu já?

Vyřídila bych si tohle: Jednoho dne budeš šťastná. Šťastná v osobním životě, práci, sportu, jednoduše všude. Na to nejlepší si jen musíš počkat a každý den na tom pracovat, jít si za tím. Bude lépe, bude hůř. A většinou ty horší období jsou ty okamžiky, které z tebe dělají lepšího a silnějšího člověka. A mysli na to, že štěstí je v hlavě, nenajdeš ho v tom, zda máš buchty na břiše nebo milióny na účtě. I když ti to, Luci, asi zní lacině, jednoho dne si to uvědomíš a bude to hrozně osvobozující pocit. Važ si svých blízkých a dobrých přátel, starej se o ně a buď k nim vždy vstřícná a buď vděčná.

Je toho hrozně moc, co bych svému mladšímu jí chtěla říct, ale zároveň jsem hrozně pyšná, že jsem na tyto věci přišla svojí cestou sama. Podle mě si na to musí totiž každý přijít sám, jinak jsou to pro něj dost prázdná slova.

TUESDAY TALKS: THE SIKLS

TUESDAY TALKS: THE SIKLS

TUESDAY TALKS: VALERIA REY

TUESDAY TALKS: VALERIA REY