Photo 01-12-15 16 13 02.jpg

Welcome to my blog!

I am 19 years old life enthusiast, fitness lover and yogi with a huge passion for healthy cooking. I hope that you will find this page inspirational and that you will love it as much as I do!

TUESDAY TALKS: LENKA VACVALOVÁ

TUESDAY TALKS: LENKA VACVALOVÁ

LENKA VACVALOVÁ

  • Ultramaratonská závodnice, běžkyně, herečka, televizní moderátorka

3 potraviny, bez kterých nemůžeš žít: Voda, voda, voda a ještě oříšky. Směju se, že jsem tak trochu hydrofil a aquaholik. A jak říká můj Hoza: „Vacval bez oříšků, to nejde.“

Nejoblíbenější jídlo před tréninkem: Ideálně nic. Jelikož běhám hlavně ráno, tak nejím, jenom si dám sklenici vody a kafe. To je takový můj ranní nakopávač. Pokud je to delší běh, tak banán a samozřejmě oříšky.

Nejoblíbenější jídlo po tréninku: Ráno avotoast s vajíčkem, odpoledne jakékoliv ovoce.

Nejoblíbenější forma relaxu: Spánek.

Tvá quilty-pleasure: Dlouhé rána v pracovním týdnu. Vstát, jít běhat, pak si dát sprchu, znovu oblíknout pyžamo a udělat si dlouhou snídani. Je to takové nedělní ráno ve všední den. Někdy se až stydím dát do stories snídani, když si uvědomím, že většina lidí už třeba tři hodiny pracuje.

Milá Leni, jsem nadšená, že tě můžu přivítat v sérii #TuesdayTalks a moc děkuju, že jsi přijala mé pozvání! Jsi mojí velkou inspirací a tvoje výkony se mi zdají úplně neuvěřitelné - maratony už máš téměr na denním pořádku, a dokonce jsi se zúčastnila závodu na 488 km. Byla jsi vždycky sportovní typ nebo jak jsi se k běhání vůbec dostala?

V hodně rozhovorech jsem to už říkala...sportovní typ jsem nikdy nebyla. Měla jsem omluvenku z běhu a nijak výrazně jsem se nehýbala. Od dětství jsem se věnovala lyžování a ráda jsem jezdila na in-linech, ale všechno to bylo jen takové rekreační sportování. Pak najednou přišlo období, kdy jsem cítila, že potřebuji v životě změnu. Tak nějak jsem cítila, že by mohla přijít skrze sport. Hledala jsem něco u čeho bych vydržela a nakonec se ukázalo, že běh je pro mně ideální. I když je pravda, že dlouho mně běhání děsně nebavilo. Tehdy jsem někde četla, že návyk si člověk vybuduje zhruba po třech měsících, což je podle mě blbost…:) Reálně mi to trvalo tak půl roku a vášeň se z toho stala, až ve chvíli, kdy jsem se začala zlepšovat.

Jak vypadají tvé současné tréninky? Jak často běháš a jak naopak regeneruješ?

Běhám každý den cca 10-15km. Z 95% jsou to traily a takové ty pražské kopečky po Divoké Šárce. Několikrát do měsíce se snažím zařadit objemový trénink a ten mám nejradši v pořádných horách. Ideálně v Tatrách, ale ne vždy to vyjde. Jednou týdně mám core trénink s mým trenérem Petrem Hradeckým. A když mám čas, tak čtvrtky běhám s Reebok Run Crew Praha. Regeneruju plaváním, takže se snažím jednou týdně vyměnit běh za plavání. Kromě toho mám perfektního sportovního maséra, ke kterému chodím každých 4-5týdnů. A jinak je moje nejoblíbenější a nejúčinnější regenerace 8 hodinový spánek.

Závod na 488 km musí být bezpochyby silný a nezapomenutelný zážitek. Co se ti honilo hlavou těsně před startem? Měla jsi v průběhu nějakou krizi? A jak jsi tenhle úspěch oslavila?

On to vlastně nebyl závod. Byla to moje osobní výzva, kterou jsem sama pro sebe vymyslela, abych tak trochu posunula svoje fyzické, ale hlavně psychické limity. Jednoho dne jsem si řekla, že chci přeběhnout Slovenskou republiku a tak jsem s pomocí Honzy /přítele/, naplánovala trasu z Košic do Bratislavy. Na začátku jsem moc nevěděla co mám očekávat, jaké to bude, co taková vzdálenost udělá s mým tělem...ale byla jsem odhodlaná doběhnout do cíle a jiná možnost pro mně neexistovala. Navíc jsem svým během sbírala peníze na zážitkovou terapii onkologicky nemocných dětí, což byla taková motivace, že jsem to nemohla vzdát. Krizí samozřejmě přišlo několik, byl to takový emocionální kolotoč. Od šílené euforie k absolutním propadům. Největší krize přišla až 50km před koncem, kdy jsem se rozplakala, že už nemůžu a že to nedám. Cíl byl na dohled a tehdy jsem sama o sobě poprvé reálně zapochybovala. S odstupem času vím, že je to absolutně běžný pocit, který k ultra patří. Znám několik lidí, kteří skončili stokilometrový ultramaraton pět kilometrů před cílem. A nebo i lidí, kteří se vykašlali na školu v posledním ročníku, nechali podnikání, když byli těsně před prvním úspěchem a podobně…Je to v podstatě to samé a v životě se to děje dost často. V téhle fázi je to strašně o hlavě a o tom, jak je člověk silná osobnost a koho má kolem sebe. Mně tehdy strašně pomohl Honza, který se mnou jel přes celé Slovensko na kole a staral se o veškerý servis. Objal mně a řekl, že to už dám, i kdybych to měla dojít. Na druhý den jsem se vzbudila, doběhla do Bratislavy a měla tolik energie, že bych běžela klidně dál. Překonání této krize mně neskutečně posilnilo.

Vydáváš ohromné množství energie, jak jí doplňuješ? Mohla by jsi nám popsat, jak vypadají tvé “dny na talíři”, když závodíš, když trénuješ a když regeneruješ?

Myslím, že moje stravování a vlastně i trénovaní nejvíc vystihuje slovo - instinktivní. Snažím se poslouchat svoje tělo a jím to, na co mám chuť. Ale teda je pravda, že smažák s hranolkama to opravdu není;) Jím celkem zdravě a racionálně a nemám ráda extrémy. Snídám avotoasty, kukuřičné lívance, a nebo různé kaše s ovocem. Mám ráda čerstvé freshe, oříšky a kávu s mlékem. Snídám hodně pozdě, takže oběd občas přejde do večeře. A v podstatě si dám cokoliv, jenom tam vždy tam musí být zelenina. Maso mám ráda, ale stačí mi tak jednou týdně. Miluju ryby a mořské příšery. Ze všeho nejradši mám doma uvařené jídlo z kvalitních surovin. Prostě chci vědět co jím.

To jsou takové ty standartní dny, když trénuji jako obvykle. Týden před závodem trochu odlehčím stravu, ať se necítím při běhu těžká a den před závodem zvýším příjem sacharidů. Osvědčila se mi taky čerstvá řepová šťáva na zvýšení VO2 max.

Jinak miluju sladké. Ne takové tyčinky a sušenky, ale domácí zákusky a zmrzlinu. Každý den si musím něco zobnout. Alespoň kousek čokolády:) A po závodě si dám vždy za odměnu pořádný dortík.

Často dostávám dotazy na potravinové doplňky. Pravidelně jím jenom magnézium a vitamín D, tak tři krát týdně přidávám ještě železo. U náročných běhů si hlídám hladinu draslíku, kterého nedostatek vzniká při dehydrataci. Jinak si myslím, že jídlo je ten nejlepší lék a správná strava dokáže při regeneraci zázraky.

A na závěr - na fotkách a videích z běhu se vždycky krásně usmíváš a je vidět, že si to upřímně užíváš. Jak si ale udržuješ motivaci pokaždé vyběhnout? Míváš i ty někdy náladu, kdy se ti chce tak akorát strávit celý den v posteli?

Já si život užívám neskutečně. V mém životě přišel tak dva roky zpátky takový zlom, kdy jsem se rozhodla, že nebudu snít o tom, jaký život bych jednou chtěla, ale že tak budu žít, a že udělám všechno pro to, abych si to neskutečně užívala. A zatím se mi to daří. Hodně i díky tomu, že jsem potkala partnera, který je na stejné vlně jako já a mám ty šílené zážitky s kým sdílet.

Motivace je klíčové slovo pro jakéhokoliv aktivně fungujícího člověka. Žijeme v době, kdy se na nás motivace valí z každé strany, kde nás chtějí motivovat blogeři, instagrameři, motivační články i videa...Ráda se na podobné věci podívám, ale snažím se motivaci hledat sama v sobě. Udělala jsem z běhání svůj životní styl. Pro mně neexistuje špatné počasí, ani důvod, proč bych ráno nešla běhat. Udělala jsem z toho součást života tak běžnou jako to, že si ráno umyju zuby. Samozřejmě motivuju se ke zlepšování výkonů třeba tím, že se přihlásím na závod, nebo vymyslím nějakou výzvu, ale je to spíš jen o tom, že nechci stagnovat, ale napředovat a že mám běžeckou komunitu strašně ráda. Motivaci by měl mít každý sám v sobě. Stanovit si reálný cíl a pak pracovat na jeho uskutečnění. A pak ten cíl posunout dál. A zase dál. A hlavně být trpělivý. Protože velké věci se nedějí ze dne na den, ale pomalu a postupně.

TUESDAY TALKS: JANINA GABRIELA GELBKE (@naturally_nina_)

TUESDAY TALKS: JANINA GABRIELA GELBKE (@naturally_nina_)

TUESDAY TALKS: KATEŘINA SAINT GERMAIN (@mycookingdiary.cz)

TUESDAY TALKS: KATEŘINA SAINT GERMAIN (@mycookingdiary.cz)