Photo 01-12-15 16 13 02.jpg

Welcome to my blog!

I am 19 years old life enthusiast, fitness lover and yogi with a huge passion for healthy cooking. I hope that you will find this page inspirational and that you will love it as much as I do!

TUESDAY TALKS: KRISTÝNA DOLEJŠOVÁ (#ZaNormalniHolky)

TUESDAY TALKS: KRISTÝNA DOLEJŠOVÁ (#ZaNormalniHolky)

KRISTÝNA DOLEJŠOVÁ

  • Autorka knihy Bez filtru, zakladatelka projektu #ZaNormalniHolky, vítězka Czech blog awards 2017 v kategorii Cosmo objev

Nejoblíbenější jídlo: řízek s bramborovým salátem od babičky a hrachové lusky

Největší zážitek: narození mého o 19 let mladšího brášky

Nejoblíbenější aktivita: Asi cestování a aktivní odpočinek. Ale těch aktivit je milion :))

Nejoblíbenější forma relaxu: čtení a sledování seriálů při svíčkách (se zmrzlinou :))

Tvá quilty-pleasure: jahodové joguretky - nejlepší čokoládky na světě

 

Kristýnko, moc děkuju, že jsi přijala mé pozvání do série #TuesdayTalks. Jsi zakladatelkou projektu #ZaNormalniHolky,  napsala jsi knížku Bez filtru a svou tvorbou pomáháš desetitisícům holek. I pro mě jsi velkou inspirací, jelikož z tebe pokaždé vyzařuje spousta pozitivní energie, upřímnost a spokojenost. Byla jsi vždycky takhle vyrovnaná nebo jsis také prošla obdobím pochybností a nízkého sebevědomí?

Děkuju za pozvání Terezko :) Určitě jsem nebyla takto vyrovnaná vždy (ani teď mnohdy nejsem, je to celoživotní práce), ba naopak. Byla jsem vždy uzlíček nervů a malého sebevědomí. Celý život jsem se obětovala pro druhé, brala jejich názor za vlastní, snažila se dohonit tu dokonalou verzi mě samé (respektive tu, jakou mě chtěli mít ostatní). To už jsem ale dávno hodila za hlavu. Teď se opravdu hodně věnuji sobě a hodně na sobě za poslední roky pracuji. Co se týče životního stylu, seberozvoje, sebepoznání. Chodím na všechny možné semináře, kurzy, čtu knihy, sleduju dokumenty, cestuji, hledám svůj ideální, zdravý životní styl. Místo toho, abych se, jak se říká, hledala, snažím se sama sebe tvořit. :) To mi pomáhá k vyrovnanosti. Člověk pak přesně ví, kdo je, co ho baví, naplňuje.

V rámci svého projektu se určitě setkáváš s různými životními příběhy. Jaký problém holky nejčastěji řeší? Co je nejvíc trápí?

Nejvíce nás holky trápí vzhled a vztahy. Je to většinou ten samý vzorec, respektive dva. Holka, která si nevěří, myslí si, že není dost dobrá, hubená, krásná, chytrá, skvělá... si najde vztah, kde očekává, že její prázdné místo v srdci zaplní jeho láska a pozornost. V prvním případě je to na začátku skvělé, zamilovanost proudí. Po čase ale opadne a ozve se ta prázdnota. Dívka se začne shazovat, řešit diety, chce více lásky, ale komplimenty ignoruje, žárlí na jiné holky, přijdou hádky. A kluka to přestane bavit a odejde za jinou, možná oplácanější holkou, která je ale v pohodě. Ve druhém případě si holky hledají toho hajzla, který je ponižuje a ještě více je utvrzuje v tom, jak jsou k ničemu. Dívky si to nechají líbit, protože za víc přece nestojí. Kluk tu holku psychicky zničí a pak odejde za jinou. V obou případech to dívce zlomí srdce a zadupe zbytek sebevědomí. A pak to jede nanovo. My holky zapomínáme na to, že nejdřív musíme samy sobě dát lásku, péči, vytvořit si svůj barevný život plný radosti a milovaných lidí, zájmů atd. Pak může přijít vyrovnaný a hezký vztah. Sebedůvěra je alfa a omega všeho, i toho, jakými vztahy se obklopujeme a co si necháme líbit.

V Česku se často setkávám s různými, kolikrát až zlými narážkami na svůj vzhled. V zahraničí jsem se ale nikdy s ničím takovým nesetkala. Proto si myslím, že jeden z důvodů nízkého sebevědomí u českých holek, je právě odsuzování společností, která vidí jen vzhled a už neřeší příběh, který se za ním skrývá. Ty jsi žila v Austrálii, jak se společnost staví k odlišnostem tam? Liší se nějak české holky od těch australských?

Na toto téma jsem jednou napsala článek na Facebook a dostala jsem takový "pojeb", jako nikdy. No, utvrdilo mě to akorát v tom, že my Češi se opravdu chovat moc neumíme. Je to škoda. Nejde to porovnávat, obě kultury mají něco, ale Češky jsou opravdu nádherné holky a kazí si to jen tím, že si nevěří, nebo jsou na sebe vzájemně zlé. Kdyby bylo víc žen, které táhnou za jeden provaz, bylo by nám tu mnohem lépe. Mám pocit, že v zahraničí vás lidé poslouchají do hloubky, naslouchají proto, aby vás pochopili. U nás lidé poslouchají často jen proto, aby na to měli co odpovědět. V zahraničí se s tím hodnocením setkáme taky, ale jak říkáš, lidé jsou tam mnohem tolerantnější. Jsou méně zlí, a s člověkem jednají podle toho, jaký dotyčný je, ne jak vypadá.

Na tvém blogu mě zaujal článek s názvem ,,Mlýn: Seminář, který mě rozemlel na sračku” - mohla by jsi nám popsat, o co šlo?

Strávila jsem tam týden a těžko můžu všechny zážitky a dojmy sesumírovat do pár vět. V článku je zatím vše, co jsem byla schopna dát dohromady. Ve zkratce je to ale seminář, ve kterém se člověk odprostí od konzumního světa (je bez telefonu, signálu, sladkostí, komfortu atd.), a díky hrám, úkolům, dynamickým meditacím a povídání si s ostatními účastníky si sáhne hluboko do svého nitra. Tam se často skrývají vzpomínky a emoce, které jsme dávno potlačily, a ty najednou dostanou volný průchod jít ven. Je to síla. Nic tak intenzivního jsem ještě nezažila.

A na závěr, kdyby jsi svému náctiletému já mohla dát jen jednu jedinou radu, co by to bylo?

Kristý, i když na Tebe teď budu pár let hodně zlá, věř mi, že Tě mám moc ráda. Jednoho dne se zase potkáme, obejmeme a půjdeme světem s hlavou vztyčenou. A bude to paráda.

 

TUESDAY TALKS: STEFANIE MOIR

TUESDAY TALKS: STEFANIE MOIR

TUESDAY TALKS: SIMON HILL

TUESDAY TALKS: SIMON HILL